Historie bylinek

Něco málo z historie.

Fytoterapie neboli léčba bylinami má tisíciletou tradici. Tak jako čínská medicína i tahle medicína byla předávána ústně z člověka na člověka. Někteří ji poté sepisovaly a díky tomu se nám dochovaly záznamy do dnes.

Východní filozofie je trošku jiná. Ta nahlíží na člověka a jeho tělo jako na celek a nevyřazuje ducha mimo. Zatímco naše západní filozofie je spíše jednoduchá a prostá. Zbytečně tělo kouskuje a parceluje.

Můj oblíbený vtip na toto téma je, že pokud najde západní medicína louži vody, tak ji chce hned rozpitvat na atomy a molekuly. Zatímco když najde východní medicína louži vody, tak přemýšlí, kde se tam vzala…

Již od pravěku lidé sbíraly různé květy, plody nebo kořeny a zkoušely, co to udělá s jejich tělem, a tyto znalosti si předávaly z generace na generaci. No a právě první písemné známky o rostlinách pocházejí z roku asi 3000 před naším letopočtem právě v Číně, kde byla sepsána první kniha bylin.

Nejen Čína byla objevitelem bylinek. I v hrobkách faraonů v Egyptě bylo objeveno necelých 1000 podrobných receptů s léčivými bylinkami. Ale za otce evropského lékařství se považuje řecký lékař Hippokrates (460 – 370 př.n.l)

Na našem území se o rozšíření bylinek postaral Karel Veliký, který v roce 812 vydal nařízení s přesným návodem, které léčivé nebo jiné rostliny se mají bezpodmínečně pěstovat. Mezi nimi byl anýz, saturejka, fenykl, kopr, třemdava, kerblík, řeřicha, česnek, koriandr, libeček, máta, šalvěj, routa, pažitka, celer, hořčice, vratič, rozmarýn zeměžluč a cibule.

Velkou bylinářskou ženou byla ve středověku abatyše. Byla to teoložka a znalkyně lékařské vědy, poradkyně papeže i císaře. Sestavila katalog s 280 bylinnými rostlinami a stromy, kde popsala jejich účinky.

My jsme hodně „babek kořenářek“ upálili v domnění, že jde o čarodějnice (přece jen, některým ženám dojila kravička více a některým méně a to stačilo, aby byla prohlášena za čarodějnici. Přitom její kravička jen papala, pro ni lepší, bylinky :) a to právě proto, že na začátku středověku byla nemoc a zdraví spjata s náboženskou vírou a pověrami.

Většinou v klášterech bylo možné tyto bylinky v klidu pěstovat. A jak přišel knihtisk, tyto vědomosti mohly být zpřístupněny i ostatním lidem. Díky němu, nebyly bylinkové zahrady jen výsadou klášterních a císařských zahrad, ale začaly se dostávat do zahrad sedláků.

V 18. a 19. století se zasloužil farář Sebastian Kneipp, Samuel Hahnemann anebo Johan Kunzle o další rozkvět. Učily, jak zacházet s bylinkami.

No a ve 20. století spotřeba čerstvých bylinek prudce klesla a kromě petrželky a pažitky neznali lidé žádné další bylinky.

Avšak v poslední době začíná nová éra bylinek. Lidé se pomalu probouzejí ze snu, a uvědomují si, že svět je krásný, a život se má žít, a ne jen chodit do práce z práce a nic… a tak začínají choditi do lesů a přírody a začínají objevovat krásu okolí. Myslím si, že je to i tím, jak je dnešní svět přetechnizovaný, a že to lidi vyčerpává. Proto spousta zapomenutých bylinek tak také prožívá znovuzrození (tak jako někteří lidé).

Čerstvé bylinky by měly být vašimi každodenními pomocníky v kuchyni! Obsahují spousty vitamínů, minerálů, éterický olejů, hořčiny, třísloviny a další…  mají i krásnou vůni a chuť a díky nim se nemusíte spokojit jen se solí a pepřem.

Zajimají Vás, které byliny jsou typické pro různé části světa? Mrkněte na článek našeho spřáteleneho webu CKSEN.cz a dozvíte se více.