Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.

Můj příběh...

autorka článku Hanka Antošová (majitelka eshopu)

 

Jak to všechno začalo? Kdy se z holky zrodila (z)rodila Žena

Píše se rok 2017 a vládu začíná přebírat ohnivý kohout. A já tak nějak uvnitř cítím, že tento rok bude zlomový. Že se stane něco velkého. Zatím ještě nevím co, ale vím, že to bude velké. Již delší dobu si jdu po své cestě, která je krásná a klidná, občas se vyskytne nějaký kopeček a občas bouřka. Vím, že po každé bouřce vyjde zase slunce, takže s radostí po této cestě života kráčím dál.

Začínám však pociťovat touhu, nalézt svého průvodce a vydat se do neprobádaných odboček na mé cestě. Sama se tam bojím vydat.

Když odjíždí má švagrová na roční výlet do Indie, předává mne v lednu 2017 knihu kurandera se slovy, to se ti bude líbit. Má to sice pomalejší začátek, ale od půlky se to rozjede a je to jízda. Knihu přijímám a vkládám do knihovny do sekce přečíst, až bude čas. A tak chodím stále do masérny, kde jako terapeutka čínské medicíny již 7 rok masíruju lidi, kteří mi důvěřují a píchám jehličky v kombinaci s bylinkami. Zatím na úrovni spíše fyzické. Do psychiky lidí se stále bojím jít. Vždy jsem si myslela, že jsem nebojácná, ale jak píši tento text, najedou vidím, kolik strachu ve mne bylo. Většinu strachů si neseme již z dětství. Každý máme různé druhy kostlivců ve svých skříních, a i když na venek působím jako sebevědomá a vtipná i já si musím přiznat, že mám své kostlivce a strachy.

Setkávám se denně s různými lidmi, ve většině případů si chtějí se mnou povyprávět. Takže masírujeme, nahříváme a pícháme a u toho vedeme konverzace různých druhů. Nerada však tahám témata negativní, takže já nezačínám debaty typu politika, válka anebo že něco nejde. Většinou to začínají klienti a já se snažím hledat cesty jak to udělat aby to šlo J

Nicméně, vždycky vyprávím své příběhy. Vyprávím o tom, co bych si přála a jak vedu svůj život. Jak každá den cvičím, co jím, jaké byliny užívám a celkově co pro své tělo dělám.

Letošní rok je však jiný. Stále více se z lidmi bavím o možnosti změny. O změně, která musí přijít, jinak by se mohlo stát, že mne můj koníček přestane bavit a já vyhořím. O tom, že vidím v dáli rozcestí, ale nevím jakou cestou se vydat. O tom, že hledám svého průvodce, který mi pomůže na mé cestě životem a o tom, že už je můj pohár zvídavosti v oboru naplněný a že ta houba, která se 7 let plnila informacemi je již nasátá.

Ano, hned po vyšší odborné škole jsem začala chodit na kurzy masérství, pak jsem nastoupila na 5 leté studium čínské medicíny a nakonec jsem to završila půl roční školou instruktora jógy. A najednou jsem toho měla dost. Dost učení a dost přesvědčování ostatních lidí, že vím, co mám dělat, a dost těch rádoby správných dopovědí na položené otázky od jiných. Já vím, co je správné pro mne a když jsem jednou ve škole odpověděla, že dneska bych to udělala takto, ale zítra možná jinak, věděla jsem, že již musím školu opustit. Přece jen, intuici si musím vycvičit a zdokonalit sama. V té mi asi žádná západní škola nepomůže.

Mí návštěvníci masérny mi pokládaly stále stejnou otázku – a co teda budeš dělat? A já odpovídala pořád tou stejnou větou – zatím nevím, ale bude to jiné a bude to veliké. Někteří mne chápali a podporovali, jiní zase kroutili hlavami a říkali, že přece musím vědět, co chci dělat, když mluvím o změně. Možná se budete divit, ale já to nevěděla J, jen jsem cítila, že změna musí přijít.

 

Jednoho večera, jsem zahlédla v knihovně tu na začátku zmiňovanou knihu kurandera. A tak jsem ji vytáhla a začala číst. Dana měla pravdu, začátek se táhl a pořád se nic nedělo, nicméně, řekla jsem si, to nevadí, počkám… a pak najednou zlom a kniha mne vtáhla do svého děje tak moc, že jsem ji četla nejen při chůzi po cestě do masérny, ale v každém volném okamžiku. Hltala jsem věty a odstavce jedním dechem a představovala si, jak se vydávám na cestu do Peru, kde nacházím všechny odpovědi, dokonce i na otázky, které ještě nebyli položeny.

Jelikož jsem v roce 2015 odcestovala na 5 týdnů do Thajska do tygřího chrámu, kde se meditovalo s mnichy, tam jsem si mimochodem vymodlila vysněný pozemek o rozloze 1 ha – modlili jsme se dvě, takže vesmír zřejmě usoudil, že to musí být větší, nakonec máme pozemek 2,5 ha J, a v roce 2014 na 4 týdny do číny, kde jsme v nemocnici zdokonalovala akupunkturu, dokázala jsem si představit, že v roce 2017 odjedu na měsíc do peru. Pořád mi ale chyběl ten průvodce. Kde jen jsi, ptala jsem se jednoho opršeného večera na balkone.

Říká se, že pokud je žák připraven, učitel se najde. A protože jsem chtěla odvést myšlenky od neustálého myšlení, šla jsem si opět vzít mou kuranderu a najednou se to stalo. Z knihovny vypadl přebal této knihy. Já ty přebaly nemám ráda, takže si vždycky knihu vybalím a nosím ji jen tak, holou. A na přebalu bylo uvedeno jméno – Lucie Chaya Chvojková – www.modernikurandera.cz. A to mne zaujalo, šla jsem k internetu, začala hledat. Najednou se přede mnou objeví žena v bílém s kopretinou v puse a úsměvem. V ten moment to bylo jako by se zastavil čas. Najednou jsem začala toužit ji poznat. I když jsem vůbec netušila, do čeho jdu, věděla jsem, že musím na ten její kurz jet. Přihlásila jsem se hned na ten nejbližší, co byl. A to byl přelom duben/květen 2017. Stálo to majlant, ale já v hloubi duše věděla, že tam prostě musím. Nebudu Vám popisovat co se tam dělo, jen vám prozradím, že jsem po prvním dnu chtěla odjet domů. Když se začali vytahovat všichni ti mí kostlivci ze skříně, začala jsem najednou couvat a chtěla utéct. Po hodinovém rozhovoru sama se sebou na ptačí třešni na zahradě kubasovi chalupy, jsem si ale řekla, že na tuhle chvíli čekám tak dlouho, že teď prostě nemůžu couvnout. A tak jsem se svému strachu postavila čelem.

Bože děkuji za tu odvahu, kterou jsem tam získala. Jsem nesmírně vděčná mé milované průvodkyni Lucii. Vím, že je to Žena, kterou jsem hledala.

Když jsem se po týdnu s Luciíí a dalšími ženami vrátila domů, byl to pořád ten stejný byt, byla to pořád ta stejná masérna, ale já to najednou viděla úplně jinýma očima. Najednou jsem se stala režisérem svého života. Odložila veškerý strach co mne svazoval. Bože já byla snad o 20kg lehčí J a najednou jsem věděla, že chci ve svém životě udělat změnu. Ale hlavně, DOVOLILA jsem si tu změnu udělat. Stále jsem ještě nevěděla, co to bude zač, ale už jen to, že jsem si to dovolila, mi moc pomohlo.

Jen aby jste rozuměli, já pořád myslela, že nemůžu s masérny odejít, protože pomáhám a zachraňuju ostatní. Nějak jsem ale zapomínala na sebe. Byla jsem tam od pondělí do pátku od 9 do půl 7 až půl 8hod a soboty dopoledne a tak jsem nějak zapomínala žít i svůj vlastní život. Takže mne logicky napadlo, že ta změna bude v otvírací době, že budu dělat jen 2 nebo 3 dny v týdnu. Ne ne, to by nefungovalo, řekl si vesmír. Ten kulišák měl na mne vymyšlenou úplně jinou změnu, která mi otočila život o 180°stupnů. Která změnila naprosto radikálně můj pohled na svět.

Celý květen jsem tedy protančila a prozpívala, přišlo mi, že se snad vznáším, masrénu jsem omezila na ty 3 dny i když to taky nebylo úplně pravda, protože když kámoš zavolá, víš, co to znamená J, takže to byly někdy 4 někdy 4 a půl dny.

Změny na našem pozemku začaly již v únoru, a mne pořád mrzelo, že tam nemůžu být tak často jak bych chtěla. Když jsem ale přijela z kurandery, věděla jsem, že další změna bude i v tomhle. Začala jsem tedy více a více svého volného času trávit venku na pozemku. Odložila jsem veškerou povinou četbu co mne skoro 7 let svazovala a začala zase dýchat a žít. Po fyzické stránce jsem byla čistá a v pohodě již delší dobu (díky bylinkám), ale ta změna co se udála v mé hlavě, byla neuvěřitelná. Najednou jsem byla čistá nejen na těle, ale i na duši. Bylo to dokonalé spojení země a nebe. Najednou jsem chápala vesmír, ale přitom žila na zemi. Do té doby jsem tak nějak pořád ulétávala do nereálna.

 A když jsme jednoho krásného květnového večera se svým mužem, kterému jsem mimochodem mé milované ženy dovolila být mužem. Ano, my jsme ženy a oni jsou muži. Každá chceme rytíře, který nás zachrání a bude o nás pečovat, tak jim to dovolme. Já měla obavu, že to nezvládne, že se mu to nebude líbit, ale ženy, muži chtějí být muži tak jako my chceme být ženami. A navíc, bude se jim to líbit, nechejte je vzít vám těžký nákup, dovolte jim postavit vám pergolu nebo zatlouct jen hřebíček na váš oblíbený obrázek. To nevadí, že to neudělají hned, dejte jim prostor a čas a oni to pro vás s láskou udělají. Pečujte o ně s láskou, masríujte je, věnujte se jim, a oni se vám odmění tím nejkrásnějším, a to, že budou pečovat o vás. Jeden moudrý šaman mi řekl větu: chceš li, aby se k tobě muž choval jako k princezně, chovej se k němu jako k princi. Tahle věta platí i naopak mí milí mužové J

Každopádně zpátky k tomu večeru, ten totiž změnil celý náš život. Takže byl krásný teplý večer, já byla si týden po kurandeře, takže v opojení a spojení s celým vesmírem. Máme rozdělaný oheň. Lehátka kolem dokola, nad námi jasná obloha s hvězdami a mi se začínáme milovat. Bože bylo to tak nádherné a přísahám, že v jeden moment když si zrovna přeji vytvořit most mezi námi a vesmírem abych mohla i svému muži ukázat tajemství vesmíru (o tom se dočtete v knize), tak najednou vidím, jak se rozsvítí na obloze hvězdička. Jedna hvězda, která najednou zářila víc než ostatní. Na začátku tam nebyla, a najednou tam je. Koukám na ni a říkám si, jak je to krásné. Jsem ve spojení svého muže, u ohně, na našem pozemku a nade mnou je nebe. Když se po chvilce střídáme a můj muž jde dolů a já nahoru, vidím, jak mu září oči a on mi najednou říká, panečku, takový krásný výhled jsi měla. To je krása. V ten moment jsem byla dokonale šťastná.  A ten pocit si přeji uchovat na věky. Pote jsme se k sobě přitulili na jedno z lehátek, ještě si chvilku povídali a žerotovali a pak jsme usnuli. Ráno jsme se vzbudili a šli žít naše životy. Já do masérny a muž do skladu. To jsem ještě netušila, že za měsíc a půl zjistím, že jsem těhotná. Ano, naprosto neplánovaně a nepromyšleně. Prostě se to stalo. Moje metoda měření bazální teploty s ladycomp přístrojem byla 2 roky naprosto spolehlivá. I ten večer jsem podle všeho nebyla plodná. Takže tu máme znovu a zase tu krásnou shodu náhod. Vůbec netuší, kde se tam to vajíčko vzalo, ale počkalo si zřejmě někde po cestě na spermii mého muže.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli